Bali Story

Čtyři týdny v Indonésii - být, dýchat, praktikovat. Zvolnění, nalezení, oddání, otevření, žasnutí, plynutí. Inspirace, motivace, fascinace.

*Bali story part 1 - Canggu*
Ten pocit úlevy a vnitřního klidu, který se ve mě rozhostil, když jsem dosedla na letišti na gate. Spoustu lidí na letišti přepadá cestovní horečka, já se tady zklidňuji. Co jsem nesbalila, to už teď nezachráním, přemýšlení, co před cestou ještě pořídit a zařídit, co ještě přihodit do kufru a co vzít na cestu s sebou, zde končí, a já zhluboka vydechnu veškerý předcestovní stres a nadechnu vůni dálek a dobrodružství. Kdo ví, co za ty 4 týdny prožiju? Dokážu odletět na měsíc s plánem na první tři dny.

Do první destinace, kde jsem v zůstala 3 noci, jsem si přivezla evropskou / českou / rodinnou / svou potřebu stihnout co nejvíc.

(Možná to souviselo s pocitem zpoždění, které jsem nabrala hned po příletu. Půlhodinové zpoždění na 10h letu není nic dramatického, ale když přes hodinu čekám na zavazadlo, na klidu mi to nepřidává, i když vědomě pracuji s myslí (top aerolinky přeci dovezou zavazadla se mnou) a dýchám, únava po 20h na cestě už je patrná. Navíc úplně poprvé na mě čeká objednaný řidič (na Srí Lance i v Indii jsem je musela nahánět já).)

A tak za 2,5 dne stíhám 8 lekcí jógy a prohodit více či méně slov skoro se všemi lektory, aspoň chvíli u bazénu, výlet na Tanah Lot, objevit Superfood restauraci francouzského majitele, objet vyhlédnutá jógová místa v okolí.. a procházky po pláži jakoby mimoděk než se před odjezdem zastavím, rozhlédnu po tom surfařském ráji, kde je cosi zvláštního na tom jít do moře bez prkna, objednám dortík a kávu, užiju si masáž a nasednu do taxíku s rozhodnutím zpomalit 🙏😊☯️

*Bali story part 2 - Ubud*
Když se ohlédnu zpět, Ubud byl o zpomalení, ale chtělo to čas :-)
První cesta po příjezdu vedla samozřejmě do Yoga barn, jógového komplexu s šesti studii, restaurací, wellness salonem, juice barem, dvěma recepcemi a možností ubytování (ovšem můj 4* hotel 5 min cesty je o méně než polovinu levnější), kde běží jógový program celý den a tak nad výtečným kari začínám zase přemýšlet, jak to vše stihnout :-D
Hodně rychle si zvyknu skákat do silnice autům a skůtrúm v podstatě pod kola (protože jinak tady není šance přejít) a snažím se odpovídat s úsměvem "No, thank you" každé 2 minuty na otázku, zda nechci taxi. Postupem času přestávám fotit každý chrám (je jich tu víc než domů), což neznamená, že mě přestávají fascinovat, zvyknu si platit v deseti až statisících (místních 10.000 je zhruba 16 korun), začnu si i sama pro sebe mluvit anglicky a už mě tolik neudivují ženy nosící břímě na hlavách.
V jógových studiích se začínám cítit jako doma a v okamžiku, kdy přestávám používat mapu, mám svůj oblíbený podnik a všimnu si, že ta rozkopaná silnice včera nebyla rozkopaná, vím, že jsem našla svou rovnováhu a ukotvila se v novém rozměru mé komfortní zóny.
V ten moment mi rušné ulice města přijdou příliš stísněné, přelidněné, hlučné pro můj vnitřní klid. Je čas posunout se o kousek dál.
😎🕉☀️

*Bali story part 3 - Lembongan*
Lembongan. Cesta z města v plném významu těchto slov. Nejdřív maličko šok z ocitnutí se na indonéské vesnici, pak velká úleva, protože je to přesne to, po čem jsem toužila v Ubudu.
Pohled na otevřené moře a svěží vítr přináší vytoužený pocit volnosti a blaženosti. A když vydechnu, zcela se uvolním a oddám se prostému plynutí, začnou věci do sebe neuvěřitelně zapadat. A já uvnitř cítím, že jsem přesně tam, kde mám teď být.
Potkat se s těmi, se kterými se mám potkat, nechat protknout naše cesty, dát si navzájem to, co si v tuto chvíli máme dát, a zase vše nechat volně plynout - dech, slova, emoce, energii. A žasnout, jak se energie přání může zhmotnit, když křečovitě nelpím, ale jen jsem.
Úžas přinášející pocit štěstí z prožívání vlastního tvoření, které je stále tak trochu k neuvěření, ale přesto je bytostně a hmatatelně přítomné.

Střípky ze setkání a rozhovorů si odvážím s sebou jako to nejcennější bohatství, důkazy síly a energie myšlenky. Setkání, která ve mě zasela cenná semínka, posunula moje prožívání na vyšší energetický level.
Lembongan opouštím se slzami v očích a srdcem plným vděčnosti za prožití ryzí opravdovosti.
🙏☀️🕉

*Bali story part 4 - Gili Air*
Na Gili Air přijíždím s pocitem smutku, že jsem se rozloučila s Lembonganem, místem, které se silně zapsalo do mého srdce. Trvá ale jen velice krátce, než pocítím zvláštní souznění s tímto malým ostrovem. Je to hřejivý pocit domova, který cítím ve svém srdci. Pozvolna sílící pocit, že se doma mohu cítit kdekoliv, kde splynu s místem, kde najdu spřízněné duše, kde najdu vnitřní klid.
A to tady funguje dokonale. Usměvavé tváře místních, klid a zároveň živo, jógová studia uprostřed zahrad, příjemné kavárny a warung na každém kroku.
Pokud byl Lembongan o plynutí, Gili Air pak o splynutí. Kombinace prožitků z Lembonganu, rozhovory s Kristinou, meditace při úplňku a letmé ovšem intenzivní setkání s "králem světa" přinášejí nečekaně silný vnitřní klid a přesvědčení, že vše, po čem toužíme, je možné.
Tady cítím sjednocení a harmonii, úplnost svého bytí a prožívání jako nikdy před tím 🔮🌀
🙏☀️🕉

*Bali story part 5 - Amed*
Na skok zpět na Bali. Při jízdě severovýchodem ostrova je majestátný vulkán Agung tak nějak všudypřítomný, ale jeho velikost nepřestává fascinovat.
Když jsem se vracela z Gili Air na Bali, netušila jsem, že to bude na skok, ale bylo lepší změnit plán, než zůstat někde, kde jsem se cítila jako v kleci. A že to byl neuvěřitelně intenzivní pocit, možná i díky silnému napojení sama na sebe na Gili Air, jsem teď cítila, jak uvnitř mě vše křičí. To už nešlo přehlédnout jako ty předchozí náznaky intuice, které jsem rozumově odsouvala do pozadí. A tak tento psychedelický zážitek je obrovská zkušenost a další sebepoznávací lekce. Intenzivně jsem si uvědomila, kolik svobody a volnosti potřebuji.
Ale pokud chcete být na Bali a zároveň zůstat v komfortní zóně Evropy, na severu je několik resortů, kde vám to umožní. Ne každý zvládne vstřebat místní nepořádek, který do toho chaosu tady prostě patří.

Ale díky tomuto kroku vedle jsem měla možnost navštívit chrám Lempuyang se slavnou bránou do nebe, kde probíhá fotografické šílenství, kterého jsem neměla ani na okamžik chuť se účastnit, a pozorovala to pózování na pokyn kvůli fotkám s údivem, že pro to lidé obětují několik hodin čekání, než na ně přijde řada.
Návštěva vodního chrámu Tirta Gangga pak byla balzámem na duši, tady se dalo skrýt před fotografujícími se davy a zklidňovat rozbouřenou mysl. Náhlá změna plánu, útěk odněkud, kde nechci být, a zatím netušíc, kde přesně budu dnes nocovat, je situace, kterou bylo potřeba rozdýchat.
Poklidně příjemný Amed pak ztišil roztěkanou mysl zcela.
🙏☀️🕉

*Bali story part 6 - Gili Trawangan*
Věděla jsem, že Gili Air nic nepřekoná, a že se sem jedu potkat s přáteli, tak jsem se na rušnějším a živějším Gili Trawangan snažila najít jeho vlastní kouzlo a znovu svůj vnitřní balanc.
I když jsem čekala intenzivní turistický cvrkot, přeci jen to chvíli trvalo si na něj zvyknout. Už jen to, že v Indonésii nemám vůbec v úmyslu jíst italskou pizzu (či kterékoliv jiné než místní jídlo), mezi tolika nabídkami pizza&pasta jsem si začala maličko zoufat ve snaze najít můj oblíbený gado gado salát či výtečnou smoothie bowl (v tomto ale opravdu vedou Ginger&Jamu na Lembonganu a Musa na Gili Air).
S jógou jsem tu polevila na jednu lekci denně neb jsem nebyla nadšená z žádné lektorky ve třech jógových studií tady, i když otevřené shaly v zahradách či jedinečná SunsetBeachYoga s výhledem na moře jsou krásná místa.
S lidičkama, se kterými jsem tu byla (s těmi, se kterými jsem se sem přijela potkat, i těmi, které jsme potkali až zde) bylo ale stejně nejlepší popojet na kole o kousek dále od rušné oblasti kolem přístavu a užít si pohodu na klidné pláži či úplně na druhou stranu ostrova a pozorovat západ slunce v úžasně chill out atmosféře.
A v rozhovorech nacházet odpovědi na své otázky, vyřčené i nevyřčemé, užívat si kouzlo setkání s těmi, které jsem potkala proto, že máme aktuálně společný střípek života a máme si co předat, společně se podivovat, co za sílu nás svedla dohromady, a sdílet se navzájem, než se zase naše cesty rozejdou do dalšího setkání. 🔮💝
🙏☀️🕉

*Bali story part 7 - Canggu*
Poslední dny na Bali v Canggu se nesly na vlně úžasné jógy, skvělého jídla, báječných lidiček, neuvěřitelně skvělých a dobrou náladou nakažlivých vibrací, které toto místo má.
Nejenom, že Serenity Eco je naprosto famózní místo pro praktikování jógy, objevila jsem tu i další studio - poněkud velkolepější co se týče prostoru i cen, ale prostředí je opravdu skvělé a shala naprosto uchvacující, sama o sobě dýchá klidem, který mnou prostoupil už při vstupu.
I když jsem váhala, jestli se vrátit na stejné místo, kde moje dovolená začala a přinesla rok staré vzpomínky a nedohojenou bolest v srdci, bylo to to nejlepší, co jsem na závěr cestování mohla udělat. Zažila jsem příjemně živý ruch v ulicích, našla další výtečné gastro podniky a objevila to pravé kouzlo Canggu při západu slunce se stovkou surfařů na moři, živou muzikou a sluneční kulisou, kterou jsme sledovali jako nejúžasnější film všech dob, jakoby už druhý den slunce nemělo vyjít.

A kruh se uzavřel 🔮🌀
Mé putování po Bali a ostrovech kolem, komunikace s Lembonganem, slib z Gili Air, rozhovor započatý na Gili Trawangan, má cesta k vyrovnanosti a vnitřnímu klidu. Fascinující propojení a propletení dokazující sílu energie, kterou vysíláme.
A tak mnou znovu prostupuje pocit úplnosti, jednoty, rovnaváhy a harmonie 🕉☯️
Terimakasih 🙏
Namaste.