Mind reset aneb střípky posledních víc beachových týdnů

Hodně práce. Hodně přednášek. Hodně jógy. Hodně koučinku.
A hodně únavy. A trocha slz.
I spousta báječného potřebuje spoustu energie.

Co zbývá? Zvednout se, když dojdou síly ..
Děkovat za každou chvíli ..
A chránit jak dar to vše, to, co v sobě mám ..
Kráčet dál vzdor nástrahám!

Kradení minut z toho nabitého programu pro krátká zastavení a vědomé prodýchání. Dech je naším průvodcem při jogových asánách i v životních situacích, říkám na lekcích, protože to žiju.

Pocit zoufalství nad koučinkovými kartami. Nepřekvapil.
Pocit spontánnosti z pikniku v parku. Potěšil.
Pocit nervozity z chvíle nicnedělání. Upozornil.
Pocit marnosti ze ztráty formy. Nakopl.
Pocit euforie z nalezení formy. Nadchl.

Žádná zodpovědnost. Nic neřešit. Starosti rozplynuty. Pouze koncentrace v tady a teď na co nejlepší výkon.
Fantastické vyčištění hlavy.

Silná rezonance od někoho velice moudrého uprostřed spousty slov kolem "dospělost znamená vědět, co vše nepotřebuje tvůj komentář".

V noci ležet uprostřed sokolovny, slyšet pouze tikot hodin a svůj dech ... Oooom vibrující tmou mělo fascinující ozvěnu a mystický náboj.

Víc zastávek. Víc dýchání. Víc intuice. Víc vnímavosti. Víc nezodpovědnosti. Víc rozevlátosti.

Víc já.