Ohlédnutí za dubnem aneb 7 týdnů v karanténě stačilo

Duben přinesl další 4 týdny prázdného diáře, ale rozhodně ne prázdného života. Byl o vyrovnání se s novou home-office realitou, o přípravě na detox, o novém fenomenu live stream lekcí, o dvoutýdenním detox zklidnění, o zvědomnění si hlubších vrstev neulpívání, o vědomé pravidelné jógové praxi, o nalezení nových ranních rituálů.

Když se zastaví svět vně, je tolik prostoru zkoumat ten vnitřní! A pokud jsem na konci března bojovala s tím "zavřením" doma, na konci dubna to bylo o "ještě se mi nechce ven" J Ale právě proto jsem věděla, že je čas vylézt z ulity. A tak sedmý týden již nebyl tolik o karanténě, byť stále na home officu, cítila jsem, že je čas začít se socializovat - začít se opět vídat osobně s přáteli, začít hrát beachvolejbal, začít nastavovat "novou realitu", "new normal", jak tomu říkají firmy. Přestat vidět vir, na každém rohu (tj. na každém povrchu a v každém dechu) a začít rozvolňovat možná až někdy panickou úzkost. Ano, stále bezpečně, s rouškou a dezinfekcí, když je to na místě, ale už začít opět volně dýchat. Je čas se otevřít a věřit, že všechno bude v pořádku, pokud si to nastavíme v hlavě. I kdyby totiž přišla nějaká další vlna, víme přeci, jak se máme chovat, už jsme to zažili, víme, že jsme to zvládli a zvládneme to znovu, když bude třeba.

Stejně jako většina jógových studií jsem nedoznala, že je za stávajících podmínek čas zahájit lekce na živo. Tedy se omlouvám všem, kteří se nemohou dočkat, ale nějak vnitřně necítím, že je v pořádku praktikovat jógu s rouškou, s fyzickým odstupem a dezinfekcí přede mnou, za mnou, nade mnou ...

Je ale čas začít si nastavovat nový normál, uvědomit si to, co jsme získali v období zastavení, a upevnit to, co si chceme uchovat i nadále. Pro mě jsou to očistné procesy - ať už jde o fyzický úklid (tento týden jsem dokončila úklid velké šatní skříně, vyprala nejen celý zimní, ale pro jistotu i jarně-podzimní šatník, a odnesla vyřazené věci potřebnějším), mentální očisty v podobě častějších zastavení, tak i už zmiňované ranní rituály. V průběhu dubna mi byli společníky další dvě knihy - Žijte jógu od Vaška Krejčíka a Jóga po celý rok od Zuzky Klingrové, a díky nim jsem mj. do svého ranního rituálu zařadila i pravidelné čištění (dhauti) jazyka, na které jsem (i když škrabku jazyka mám z Indie už rok a půl) pozapomínala. Tato očista odstraňuje z jazyka nahromaděné bakterie a toxiny a umožňuje tak vnímat plně chuť potravin a zcela využít pránu (energii), kterou potraviny obsahují. Vedle toho osvěžuje dech a stimuluje trávení. Nemusíte mít škrabku jazyka z Indie ani shánět větvičku manga příp. jiného stromu (tradiční způsob jogínů), speciální kartáček na očistu jazyka se dá již běžně sehnat (nepoužívejte klasický kartáček na zuby).

Vaškovou knihou listuji a čtu kapitolu, která mě zrovna v danou dobu zaujme. Zuzky knihu jsem začala číst hezky od začátku a moc mě baví a učí - protože si Zuzky Klingrové moc vážím, zkouším doporučení, která dává - např. pití teplé vody, jógová praxe bez hudby - a pozoruji, jaký to na mě má vliv, jak mi v tom je, jestli mi to vyhovuje.

O tom, myslím, jógová praxe je - o nalezení svojí vlastní cesty, o nalezení učitelů, kterým budete věřit a kteří vás mohou učit, o zkoumání svých vlastních potřeb, o nastavení svých vlastních rituálů, které budou přínosné právě pro vás, na vaší vlastní cestě k vnitřní harmonii a rovnováze, ke spokojenému a šťastnému životu.

Napište mi sem nebo soukromě, i nadále platí, že budu ráda za sdílení a že se můžete ptát na to, co vás zajímá, co vás trápí; když budu vědět, ráda pomůžu, poradím.

Opatrujte se a hýčkejte!

Petra